Ruské akademické pracovnici – emigrantce, sociální služba v Británii vzala syna

Irena Maya Birdwood-Hedger není bezdomovec ani alkoholička. Žije v krásném třípatrovém domě v malebném starém městečku Tunbridge Wells blízko Londýna. Je talentovanou lingvistkou, akademickou pracovnicí, doktorkou filozofie. Irena se narodila a vyrůstala v Moskvě, vystudovala Moskevskou státní univerzitu. Pak si vzala Angličana a odešla do Anglie. Později se rozvedla a začala sama vychovávat svého syna, kterého pojmenovala Henry.

Sociální služby Irenu velmi pozorně sledovaly. Osamělé matky jsou příhodným „materiálem“ pro juvenilní justici, která odebírá děti. Je v tom hodně peněz: pro sociální pracovníky, pro dětské domovy a pro „soukromé podnikatele“ (bezdětné nebo homosexuální páry), které nemohou mít své děti, ale mohou si osvojit cizí.

Jednou Irena nechala spícího Henryho doma pod dohledem rodinného přítele. Dítě se probudilo a trochu zaplakalo, pláč slyšela sousedka, která oznámila sociální službě, že dítě je ponecháno bez dozoru. „Neměla mě ráda, protože jsem ruská emigrantka,“ říká Irena „a kvůli dítěti prý nemůže spát.“

19. července sociální služba prostě vzala Henryho ze školy. Sociální pracovnice mu řekla, že „matka se o něj nemůže starat a že půjde žít k hodné tetě…“ Od té doby uběhly již dva měsíce. „Vidíme se maximálně dvakrát týdně, hodinu a půl ve speciálním dětském centru, kde vedle nás sedí sociální pracovník a doslovně zaznamenává naše rozhovory. Nemůžu říct Henrymu o tom, jak se mi po něm stýská, nemohu mu vysvětlit, proč ho ukradli, a nemohu mu slíbit, že se brzy vrátí domů.“ říká Irena. Snaží se vyrobit dítěti ruské občanství a vrátit se s ním do Ruska.

Zdroj: https://ruskline.ru/opp/2013/09/22/yuvenalnoe_gestapo_v_dejstvii/